Úvaha
o NATU
Elektrická energie
Země by si zaručeně úlevně
oddechla,kdyby 90% světově využitelných fosilních paliv,jako jsou uhlí,olej či
zemní plyn,dokázal člověk nahradit konopím.Energetická výtěžnost fytomasy konopí
přitom naznačuje,že přes všechnu averzi,která jí provází,je to technická plodina
budoucnosti.
Spalné teplo
(s popelovinami) sláma
18,06Mj/kg
semeno 24,62Mj/kg
výnos suché hmoty
12,05t/ha
energetický výnos
217,62GJ/ha
Klady při
využívání obnovitelných zdrojů surovin a energie:
-Obnovitelné zdroje surovin
většinou nenarušují bilanci CO2
v ovzduší.Při spalování fytopaliv se oxid uhličitý na rozdíl od fosilních paliv
nepovažuje za škodlivinu,neboť byl předtím fotosyntézou z ovzduší ve stejném
množství odebrán(1,6kg CO2
na 1kg biomasy) a jen se do ovzduší vrací.
-Fytopaliva mají nižší obsah
síry a jiných znečišťujících látek,které se běžně uvolňují spalováním ropy.
-Obnovitelné zdroje přispívají
ke snížení dovozu surovin a ochraně vyčerpatelnosti fosilních paliv.
-Obnovitelné zdroje nabízejí
zemědělcům alternativy produkce a příjmů.
-Obnovitelné zdroje mohou zvýšit
diverzitu druhů a obohatit kulturní krajinu.Sklizeň nevyžaduje
dolování,povrchovou těžbu ani vrty.
-Obnovitelné zdroje umožňují
udržení pracovních míst na venkově a tím přispívají k jeho stabilizaci.
-Z obnovitelných zdrojů mohou
vznikat nové produkty,které lze prodávat v celosvětovém měřítku.
Potenciál biopaliv v ČR
s energetickým využitím veškeré slámy olejnin a s cíleným pěstováním
energetických rostlin na nadbytečné půdě by do roku 2010 umožnil 7,2% náhradu
fosilních paliv a využití 127 PJ fyto-energie ročně.Přestože je konopí kvalitním
palivem s vysokou výhřevností podobnou hnědému uhlí,vzhledem k ceně osiva a
široké řadě možností jeho uplatnění na trhu se u nás v současné době považuje
spalování konopí za hřích.Ideálním řešením do budoucna je využívat konopí jako
kvalitní technickou plodinu a jako ideální náhradní palivo využít jen odpad čili
pazdeří,vznikající při jeho zpracování.
(převzato z tisku)
Tahle úvaha bude z mého
pohledu(jsem straight edge) asi dost kritická pro někoho i možná hůře
stravitelná,ale rozhodně nechci a ani nehodlám tímto mím vyjádřením názoru na
toto téma někoho poučovat nebo soudit.Tak to prostě berte jen čistě jako můj
názor,nic víc ok?!Každej má svůj mozek a vlastní rozum(teda aspoň myslim?!) tak
to může vidět jinak z jiného pohledu,proč né!
Takže k věci,když to vemu pěkně
od začátku od ve scéně nejpoužívanější drogy alkoholu.
Nemám rozhodně nic proti pár
pivům a tak,ale když se ňákej pankáč totálně vožere a řve na celí kolo viva
revoluce,jedině anarchie,no future …atd. je to spíš k velkému pousmání.To samí
v bleděmodrým jsou texty x punkových kapel které zpívají o skvělým chlastání a
hulení trávy a na druhou stranu zpívají o tom jak je tu všechno kolem na hovno.Sorry,ale
tohle je mi opravdu k smíchu!Vzpomenu si přitom na známí obrázek s chlastajícíma
pankáčema na chodníku s ironickým nápisem REVOLUTION?OR BE REVOLUTION?Myslím že
v tomhle případě se to přesně hodí jako facka na ksicht.
Psát o další droze jako je
kouření „slavných“ cigaret se mi zdá v dnešní době poněkud zbytečné když na
koncertech hulí opravdu skoro každej!Ale přesto musím,co z toho koncertu můžu já
i ostatní nekuřáci tak mít když se v hůře větratelných prostorách nedá vůbec
dejchat.Jednoduchá odpověď-zahleněný plíce a zkaženej den!Jak můžou nějaké
skupiny zpívat o tom jak chránit naši planetu a oni sami kouří.To mi nejde
absolutně dohromady,je to pěkný si protiřečení.Ale abych neházel všechny kuřáky
do jednoho pytle,beru ty kteří si svůj zlozvyk uvědomují ,respektujou nekuřáky a
jdou hulit ven nebo si prostě nezapálí.
A co se týče trávy je mi to fuk
jestli jí nikdo kouří nebo né pokud mě tím smradem přímo neobtěžuje,ale nic se
nemá přehánět!Znám i spoustu lidí co se zhulí a chovaj se pak bez pardónu jako
idioti!Jinak osobně jsem pro její legalizaci,poněvadž její pěstování neničí
pralesy jako v případě pěstování tabáku.A hlavně uznávám prokázané její léčebné
účinky při léčení Alzhaimerovi choroby nebo rakoviny.
A na závěr co si myslím o
tvrdých drogách.V naší hc/punk scéně se s nimi naštěstí vůbec nesetkávám,tedy
vyjma akce Antifest.Na něm jsem před lety poprvé a naposledy okusil tvrdou
drogu,bylo to opium.A mí zážitky z tohoto úletu?-zvracení,bolest hlavy ...Nic
tedy co bych měl někomu zrovna 2x doporučit.Když jsem pak na tomtéž festivalu
viděl co dokázala takzvaná „koule“udělat s mím kamarádem kterej se celej
vytlemenej motal po areálu bojiště aniž by věděl že má na hlavě slušnou
díru.Říkám jasný NE tvrdým drogám!Člověk se po jejich užití stává už jen pouhou
loutkou a né sám sebou a to rozhodně nemá s hc/punk scénou pranic společného!
Je to tedy jen na vás jakou
cestou se rozhodnete jít,každopádně je to jen a jen vaše věc.Nic na to nezmění
můj názor.Je to vaše tělo,vaše zdraví,vaše mysl a vy máte svůj vlastní rozum na
to aby jste se sami rozhodli zda si to všechno zničit nebo zachovat.
xD
Severoatlantická aliance již není symbolem a zárukou bezpečnosti, alespoň ve spojení s bezpečností USA. Události loňského 11. září tragickým způsobem ukázaly na to, že ani tak silná organizace není schopna očekávat a odolávat všemu. NATO se z vojenské organizace pomalu transformuje ve společenství spíše politické a summit v Praze je toho dokladem. (Odvolávám se na to, co bylo k vidění a přečtení či poslechu v českých médiích) Setkání 46 hlav států a co jsme se dozvěděli my, občané? Především, co měli páni prezidenti k večeři a první dámy na sobě.
Jedním z předmětů jednání bylo přijetí několika dalších zemí do Aliance. Nesnaží se NATO spíše upozornit na svou moc, zastrašovat rozsáhlostí, zatímco jeho reálná síla a schopnost vést operace s uspokojivými výsledky se tříští mezi stále větší počet států? NATO by mělo prokázat svou jednotu, zbavit se těžkopádného rozhodování a propastných rozdílů ve vybavenosti armád, zvýšit svou akceschopnost.
Podle mého názoru každá vojenská organizace je vojenská a s jako takovou s ní nesouhlasím. Samozřejmě by bylo ideální, kdyby takových společenství nebylo třeba. Ale žijeme ve světě, kde války vždy byly a zřejmě budou, a proto je nutné chránit demokratické státy před diktátory a terorismem. Pro mě je však směrodatná otázka, jaký má boj proti těmto nepřátelům účinek. Zda je rychlý, s minimálními ztrátami na civilistech a jestli jeho prostřednictvím dosáhneme opravdu toho, čeho je třeba. Ofenzivní nebo defenzivní postup boje NATO je v poslední době diskutovanou otázkou. Aliance se nejspíš pustí do ofenzívy, aby dokázala, že má ještě dost kuráže. Ale je to správná motivace? Neškodilo by méně okázalosti a více přemýšlení a práce.
Bára
Aqva silentia
......... A tak jsem začala přemýšlet o tom, jak jsme si my, lidé, zvykli na pohodlí, na to, že po příchodu domů rozsvítíme, zapneme topení, uvaříme si večeři, zapneme televizi a před spaním se vykoupeme v teplé vodě, nařídíme digitální budík, vypneme databanku a mobilní telefon a teprve pak se spokojeně uložíme do postele (že by s elektrickým ohřívačem?)
Zkrátka mám pocit, že člověk zlenivěl, zpohodlněl a úplně zbytečně vynalézá a používá další a další přístroje. A není proto divu, že je třeba stavět tolik jaderných elektráren. Než abychom si odpustili nějaký ten kávovar nebo vysoušeč vlasů, raději se obklopíme betonovými monstry, která se jednou provždy stanou nedílnou součástí našeho života. Lidstvo si na sebe plete bič a jistě to není poprvé.Doufejme, že ani naposled.
Co se dá dělat, doba je doba, pokrok je pokrok. Nikdo nemůže zhýčkaným lidem odepřít luxus, na který si už jednou zvykli. Asi to chce jiná řešení. Co takhle větrné elektrárny? Skuhrá se, že jsou příliš nákladné a nakonec se vše může zamést pod stůl s tvrzením, že na výstavbu těchto elektráren je jen málo opravdu vhodných míst. A pokud někdo přijde s projektem, díky němuž se každá domácnost může zasloužit o ušetření energie, kolik se jich zapojí?
Jen tak vesele dál a uvidíme, kam se za pár desítek let dohrabeme. Kdoví, když nám páni architekti natřou chladicí věže narůžovo, třeba se nám nakonec ještě začnou líbit.
Bára
Vskutku téma,
nutící k zamyšlení. Buďme k sobě upřímní hned na začátku a řekněme si, že tuto
otázku není možné zodpovědět tak, aby mohla být považována za skutečně
objektivní. Člověk od člověka se liší rozdílným pohledem na svět a tak se
nevyhneme rozporům ani v názorech na NEJVĚTŠÍ problém dnešního světa. Z toho
ovšem vyplývá, že máme naději prožít zajímavý život a setkat se s mnoha
stanovisky, ať už se budou týkat čehokoli.
Bez ustání
odevšad slyšíme o uspěchané době, kdy člověk nemá čas ani na trochu lásky a žije
ve stálém stresu, pod tlakem nejrůznějších rozdílů, počínaje sociálními
nerovnostmi a konče rasovou nesnášenlivostí. Není to pravda, doufám. Lidé nemají
víc práce, víc problémů ani méně času. Hodina má přece pořád šedesát minut a den
čtyřiadvacet hodin. Není mi známo, že by tomu v minulosti bylo jinak. Pokud
někdo chce trávit v zaměstnání 75 hodin týdně, tak je tam také tráví. Kdo touží
po rodinném životě, takovou práci odmítne a najde si jinou, méně časově
náročnou. Jsme snad v demokratickém státě a každý si, samozřejmě v mezích
zákona, může dělat co chce. O to víc mě udivuje, proč si tolik mých známých
stěžuje, že nemá čas. Nyní vyvstává otázka, jak se bude společnost vyvíjet, když
„ ztratí“ čas na to, aby otevřela knihu, zamyslela se, vyprodukovala vlastní
myšlenku. Člověk je dnes příliš zaneprázdněn tím, jak vypadá, mluví a především
jak působí na ostatní, než aby se pozastavil nad tím, kým je doopravdy. Myslím,
že přetvářka, stádnost, hloupost a arogance jsou opravdovými problémy lidstva,
jeho největšími nepřáteli.
Člověk, který
se drží na vyšlapané stezce, stezce vydupané mnoha generacemi, stejně tupými a
lehce manipulovatelnými, má jistotu bezstarostného, poklidného života. Nic ho
nenutí, aby(nedejbože!) musel přemýšlet. Důsledkem takového jednání se můžeme
jako mávnutím kouzelného proutku ocitnout v komunistickém režimu, se svázanýma
nohama a roubíkem v ústech. Nemůžeme s hloupostí bojovat zvenčí ani ji
definitivně vymýtit, ale dokud to půjde, budeme si chránit alespoň svůj vlastní
kousek zdravého rozumu.
Narozdíl od problémů týkajících se například hospodářské situace státu nebo globálního oteplování se náš problém zřejmě nedá efektivně řešit. Můžeme se naučit třídit odpad, více pracovat, méně jezdit autem- to všechno proto, abychom byli schopni přežít, uchovat si podmínky nezbytné pro náš život. Ale pokud nepřikládáme stejnou důležitost schopnosti vlastního úsudku, těžko nás tomu někdo bude učit. Záleží pouze na každém z nás, jaký postoj zaujme k výše zmíněnému.
Bára